Červen 2015

XARA #1 | Dial tones

23. června 2015 v 20:05 | Sharon Keith |  XARA

Maturitní ročník očima maturanta

22. června 2015 v 21:46 | Sharon Keith |  Deník

Právě jsem dokončila menší úklid ve složkách a objevila jsem asi dva měsíce starý článek, který měl původně přijít někam úplně jinam, ale nakonec se nepoužil. Nerozhodla jsem se ho však smazat, nýbrž trošku poupravit a podělit se o něj tady. Nebudu to zbytečně protahovat - je to takový životní příběh o tom, jak jsme prožívali (nebo alespoň já, ale vsadím se, že nemluvím jen za sebe) poslední rok na gymnáziu jako velcí maturanti!

A jak zhruba probíhá poslední rok maturanta oktávy?

Kouzlo evoluce aneb grafické výkony hodné mezinárodního uznání (nebo ostudy?)

15. června 2015 v 20:13 | Sharon Keith
Dobré odpoledne všem!

Několik dní zpátky jsem dostala nápad na poměrně originální článek. Tedy pro mě originální, neboť jsem ještě žádný takový nikde neviděla. Většinou se totiž všichni chlubí svými výtvory, jenže mě napadl pravý opak.

Opět jsem zavítala do galerie svého stoletého blogu a nesmírně jsem se bavila. Už jsem psala o tom, že z těch všech článků je mi do breku (mimochodem - dočetla jsem se o "Ondrovi" - zřejmě nějaká moje stará platonická láska - akorát problém shedávám v tom, že žádného Ondru neznám. Teda, znám asi dva, ale ani jenoho jsem tenkrát ještě neznala. Tak by mě hrozně zajímalo, co je to za přiblblou přezdívku a koho vůbec napadlo přejmenovávat lidi. Mě určitě ne - já dávala totiž mnohem horší a originálnější přezdívky!) ale ještě víc brečet se mi chtělo při návštěvu galerie (akorát že pro změnu smíchy). A tak mě napadlo, proč se nepodělit o ten skvost s ostatními. Alespoň uvidítě, že jsme kdysi všichni začínali stejně od nuly, hahaha.

Asi to nějak rozdělím na jednotlivé "sekce" (nemohu najít to správné slovo, achjo), už takhle je to docela anarchie (a taky se u toho pokusím neumřít).

• DIPLOMY
Ani jsem to sem původně nechtěla dávat, ale pak mi došlo, že diplomy (převázně za bleskovky(existuje to ještě?), poznámka autora), které vznikaly v prvních týdnech existence mého prvního blogu, byly vyrobené v malování - jo, s tím taky začínal úplně každej!

Plán byl jasný - stáhnout co nejatraktivnější fotografii celebrity (teda - vy jste si mysleli, že taková je) a doplnit jí vhodným textem. Můj úplně historicky první diplom pak vypadal následovně:
(jo pardón - tak to nebyla bleskovka, nýbrž bleskajda!)

Postupem času vám začalo docházet, že čmárat po celebritách nebude asi zrovna ta nejšťastnější volba, a tak jste se bezhlavě pustili do něčeho abstraktnějšího. Tentokrát jste volili i odvážnější písmo:


... což vás ale za chvíli přestalo bavit. Takže jste se rozhodli být ještě originálnější:

(povšimněte si elegantního kruhovitého ručně dělaného obtažení fotky - buď Photofiltre neznal rámeček nebo jsem ho neznala já..)

• COLORINGY
.. aneb vybarvěte si černobílý obrázek. To mi nešlo nikdy. Nejde mi to ani teď, takže to nedělám. Jen dřív jsem si myslela, že jsem asi přeborník (jinak netuším, proč bych se tím tak prezentovala).

Myslím, že hlavním tématem tady byly především přírozené barvy. Akorát paní by měla změnit kadeřníka - já taky nesnáším, když mi zůstane napatlaná barva na čele a za ušima :(

Opět zajímavý kousek. Pokud byste někdo točil film o zombie apokalypse a sházel vám maskér - stačí říct! Jsem plně k dispozici (evidentně už i s praxí).

• RETOUCH
Cílem bylo vlastně upravit fotku - přidat barvy (resp. jas/kontrast) a odtranit případné nedokonalosti dotyčného. Naše generace to však pojala trošku opačným způsoběm - už vážně nevím, kde jsem u koho četla návod na to, jak vytvořit dokonalý retouch, ale klíč k úspěchu zněl "hlavně to všechno pořádně rozmaž!" Výsledný efekt tak opět působil spíš tak, že autorem onoho díla je psychicky narušený jedinec.


V tomhle případě jsem ale po několika letech pochopila, že rozostření není to pravé ořechové. Další výtvor pro srovnání zde.

• DESIGNY
To nejlepší nakonec. Ukážu vám tu téměř všechny layouty ze svého archaického blogu (téměř všechny = né že bych vás chtěla ochudit o ty nejhorší, naopak - vynechám ty méně zajímavé, jestli mi rozumíte..)

Jedny z prvncíh (možná úplně první). Vezměte obrázek a něco do něj napiště anglicky, ačkoliv anglicky vůbec neumíte (vždyť je to jedno!). A nezapomeňte na atraktivní font!

A posouváme se zase o level výš! To už mi někdo vysvětlil, že jde vyrobit "koláž" z více obrázků na jednom místě. Očividně zrovna frčely barvičky (a kusovky!nebo to byly "picty"?:() a já si myslela, že jsem king. Jen mě mrzí, že nikde nemám screeny celkovýho vzhledu. Vážně by mě totiž zajímalo, co za šílený okraje jsem k tomu dala.

Chvíli mi to trvalo, ale postupem času jsem se začala pouštět i do odvážnějších kousků. Pokud jste četli román o blogu, tak víte, že jsem poměrně dlouho měla blog o koních. O tom svědčí i to, jak vypadaly vzhledy blogu. Rovnou říkám, že v tu dobu jsem neměla ani tušení, že existuje něco jako Photoshop. Prostě kdo neměl Photofiltre, jako by nežil (tak nějak jsme všichni žili v domnění, že je to jediný dostupný grafický program). Povšimněte si proto originálních ořezů (největší king jste byli, když jste ještě rozmazali okraje - to totiž vůbec nebylo poznat, že neumíte ořezávat. No, na druhou stranu, jděte si zusit oříznouz obrázek koně.) Pro silnější povahy náhledy zde:


Naštěstí už jsem teď taky někde jinde. Kdo je grafický komparatista, nechť se podívá třeba sem.

A já myslím, že by to pro dnešek stačilo. Už takhle tu nad tím sedím zase minimálně čtyři hodiny (ono se to nezdá, ale vážně to docela trvá!). Doufám, že vás dnešní nálož paskvilů nijak nepoznamenala, a schválně mi dejte vědět, jestli si taky někde tajně schováváte svá mistrovská díla!


Designy

15. června 2015 v 12:08 | Sharon Keith |  Designy
Galerie vyrobených designů.
klikněte na náhled pro zvětšení


DESIGNY PRO OSTATNÍ BLOGY





DESIGNY BLOGU (past layouts)







Portfolio

14. června 2015 v 16:57 | Sharon Keith |  Portfolio

malé obrázky o rozměrech 100x100 pixelů

obrázkové koláže (700x400 pixelů)

ukázky starších vyrobených designů na blogy pro ostatní

úvodníky do článků

různé nápisy a popisky (affiliates, hiatus, wanna be?..)

... aneb udělejte svůj článek přehlednější

menší obrázkové koláže (530x200 pixelů)

3D blendy

VIDEA
můj yt kanál



PRAVIDLA PRO POUŽITÍ GRAFIKY

• nevydávej práci za svou
• věci můžeš zmenšovat, nikoli však jinak upravovat
• budu ráda, když uvedete zdroj :)




Dotazy

9. června 2015 v 19:22 | Sharon Keith |  Dotazy
Dotazy, otázky, otázky a odpovědí, kjů en' ej, jak chcete. V komentářích máte prostor se na cokoliv zeptat a já se budu snažit na všechny otázky odpověděť. Ty nejčastější pak vypíšu dolů do článku, aby se případně neopakovaly :)
(komentáře s otázkami, na které jsem již odpověděla, průběžně mažu)


DĚLÁŠ LAYOUTY NA PŘÁNÍ?
Nedělám a ani to do budoucna neplánuji. Důvod je ten, že to dá docela dost práce a já na to momentálně nemám čas ani náladu. Především tedy spíš dostatek fantazie.

JE NĚJAKÁ ŠANCE, ŽE MI LAYOUT UDĚLÁŠ?
Výjimky nedělám, ale přemýšlela jsem, že bych někdy v rámci něčeho (kdybych třeba na Vánoce chtěla být tááákhle štědrá), udělala nějakou formou akci, kde by bylo možné layout vyhrát (trošku kreativity do toho, že :), či tak něco.

DĚLÁŠ GRAFIKU NA PŘÁNÍ?
Jsem ochotná udělat na přání menší grafiku jako jsou popisky do menu nebo do článků, případně nějaké avatary či editorialy do článků. Pokud máte o něco zájem, napište mi komentář k nejnovějšímu článku (abych si toho všimla) a určitě se nějak domluvíme.

V JAKÉM PROGRAMU DĚLÁŠ GRAFIKU?
Adobe Photoshop CS5


Blog | Admin

8. června 2015 v 21:38 | Sharon Keith |  Blog


...respektive o tom, jak jsem k němu po těch několika letech opět přišla. Po zdlouhavém pátrání na svém úplně historicky prvnímu blogu jsem se dobrala k závěru, že jsem za svůj život měla mnohem víc blogů, než tu zmíním (a hlavně než jsem myslela). Většina z nich mi totiž vydržela pár dní. Taky jsem zjistila, že v roce 2006-7 jsem měla estránky (a na to už jsem ale vááážně úplně zapomněla), takže prvopočátky svého blogování bych mohla datovat klidně o dva roky dřív, než je rok 2008. Ale berme blog jako blog :)

2008 - 2009

Jak říkám, už něco pamatuju a o tom vypovídá i datum, kdy jsem založila svůj úplně první blog. Název tu radši nebudu nijak ventilovat, neboť ten blog stále existuje - a dovolím si tvrdit, že 99% z vás by se vzápětí sebralo a šlo se zabít. Nějak ale nemám srdce na to ho smazat - neříkejte, že nikdo z vás nemá dávno zapomenutý blog, na který se čas od času chodí bavit archivními příspěvky na vlastní účet (měla bych si vzpomenout na heslo a kouknout se do smazaných, to by bylo teprve něco. #pobavsámsebe)

A proč jsem s tím tenkrát vlastně vůbec začala? Ani nevím (a že jsem nad tím přemýšlela!). Podařilo se mi ale zjistit přesné datum založení onoho blogu - 17/4/2008. Kdybych měla nějak hloubš specifikovat, o čem můj blog byl, tak se přiznám, že byl prakticky o ničem (a zároveň asi o všem). Vzpomínám si, že jsem začala postováním článků ve stylu 'fakt nejvíc cool pozadí - musíš mít!', což spočívalo v tom, že jste si našli cizí blog, zkopírovali 'hrozně cool pozadí' o rozměru cca 250x250 pixelů (= obrázky byly ve finále naprosto k ničemu, protože na pozadí nepasovaly, nenavazovaly na sebe » nepoužitelné) a pak jste jen čekali na to, až se pod vaším článkem začnou shromažďovat komentáře o tom, jak je to všechno moc krásný (i když vlastně vůbec nebylo). V průběhu let se přidávaly další zbytečnosti typu "pictíky, colorky a kusovky", což byla éra, která se táhla poměrně dlouho a možná že jí někteří z vás pamatují. Pro ty co neví, vo co go - místo pozadí jste pro změnu kopírovali obrázky větších rozměrů, kde nebyly puntíky a hvězdičky, ale posunuli jste to zkrátka na vyšší level - hlavními aktéry se stali obrázky zamilovaných párů, boty, jídlo atp. Ve své podstatě věco, co dneska najdete třena na we♥it. Doteď nevím, k čemu to mělo sloužit, ale lidem se to líbilo. Alespoň myslím.

Později jsem svůj blog posunula ještě výš - když jsem začala jezdit na koni, rozhodla jsem se dělit o svoje zážitky s ostatními. Jelikož mě ale nebavilo psát jen o tom, jak dvě hodiny jezdím v jednom směru, začala jsem psát teoretické články, které se koní týkaly. A tak se kolem mě začala formovat taková "koňácká komunita". Blog začal mít konečně nějaký smysl a mně se líblo, že moje články pomáhaly ostatním se něco nového dozvědět a naučit. Pomalu se tak ale blížil ke konci své existence.

V roce 2009 jsem dostala na starost další blog - cheval. Byl to spolu s koně.blog nejnavštěvovanější blog o koních a mně tak bavilo přidávat články ještě víc, než předtím. Byl perspektivní. A to mnohem víc, než ten můj. A tak se stalo to, že jsem to v průběhu roku 2009 na tom původním oficiálně zabalila. Nějakou dobu jsem se snažila starat o oba blogy, ale výsledek byl nakonec takový, že jsem články z jednoho blogu kopírovala na ten druhý. Takže zbytečnost.

(EDIT: Tak jsem si vzpomněla na ono zapeklité heslo k prvnímu blogu, které vlastně nebylo vůbec zapeklité. Četli jste si někdy vlastní x let staré články? Jestli jo, tak ten pocit znáte. Jestli ne, mohu zhruba nastínit - zprvu vám to přijde jako dobrý vtip, pak vám začne docházet, že jste to ale původně mysleli vážně. Začíná se vás zmocňovat panika, hanba vás fackuje o sto šest a vám začíná být do breku. Pak se možná opravdu rozbrečíte a nakonec je vám ze všeho na zvracení. Nejvíc vás dostává to, že vaše emotivní stupidní výlevy se ostatním líbily. Achjo.)

2009 - 2010
CHEVAL

V těchto necelých dvou letech se mým novým domovem stal cheval. Jak už jsem psala dřív, blog se věnoval koním a sem tam jsem přidala něco o tom, co zrovna dělám nebo nějakou grafiku (fajn, tu asi spíš ne). Na blogu mi nic nechybělo, bylo mi tam fajn. Tedy do té doby, než jsem s ježděním přestala. Téma koní se mi pomalu vzdalovalo a já postupně zjišťovala, že nevím, o čem psát. Rozhodla jsem se přestat blogu věnovat a nechat ho zkrátka stát. Jelikož na něj ale chodilo poměrně dost lidí, bylo mi líto to jen tak ukončit a tak jsem blog předala dál.

(EDIT: na nějaký čas mě navíc přizvaly do party holky z koně.blog, ale z onoho blogu je dneska neaktivní blog stejně jako z chevalu)

2010

S blogováním jsem ale přestat nechtěla. V tu dobu byly v módě kdejaké blogy o celebritách a tak jsem si řekla, proč si taky nějaký nazaložit (pozn.: dneska tyhle typy blogů řadím k těm nejnudnějším). Otázka ale byla o kom. Na kohokoliv jsem si vzpomněla, o tom jsem blog našla (aktivní a prosperující). Nakonec jsem objevila kapelu Aloha From Hell, která se rychle dostala na přední příčku mých favoritů a já si řekla, že si udělám blog právě o nich. Nechtěla jsem ale aby byl můj blog jen o sdílených písničkách a fotkách členů kapely, a tak jsem se rozhodla kapelu osobně kontaktovat, což se mi nakonec povedlo. Bohužel se AFH 15.7. roku 2010 rozpadli a moje stránka tak měla vyhlídky do budoucna na hranici absolutní nuly.

(EDIT: Jak se ale říká - všechno zlý je k něčemu dobrý a to platí i v tomhle případě. Díky tomu, že se kapela rozpadla, jsem objevila Amee, která v tu dobu měla blog o AFH s téměř identickou adresou, jako byla ta moje (měly jsme jen prohozená dvě písmenka v názvu). Tahle slečna je teď na seznamu mých nejlepších kamarádek a navíc bydlí kousek ode mě, sranda, co?:)

2011
LAYCOOL

Happy end teda žádnej a já se pořád toho blogování vzdávat nechtěla. Dlouho jsem hledala záminku k tomu, abych si mohla založit další blog. Nápad ale nikde. Až jednou jsem si řekla, že si udělám blog o wrestlingu (ano, o wrestlingu). Wrestling byl ale poněkud široký pojem. Nastalo opět dilema, o jakém konkrétním člověku by měl blog být. Nakonec jsem se rozhodla pro dvě dámy, které spolu tvořily tým - Laycool. Jo, tady se vlastně vzal i název blogu. V lednu roku 2011 jsem tedy blog oficiálně otevřela. Asi tady nebudu psát, jak moc mě to nebavilo, psát o tom, jak se dvě ženský rvou. Taky jsem se nevyhnula přidávání článků s fotkama a videama. Pro mě eklhaft a zbytečnost. Nicméně, zkuste hádat, co se stalo po několika měsících. Jedna z členek týmu se rozhodla ukončit svojí kariéru. Komu to ještě nedošlo - tým Laycool se rozpadl l a můj blog opět postrádal smysl.

(Z toho plyne ponaučení - nezakládejte si blog o celebritách. Nikdy nevíte, kdy se vám rozpadne kapela, kdy váš oblíbenec ukončí kariéru, nebo kdy kdo umře. Já byla tímto z blogů o celebritách vyléčena. A vlastně tak nějak z blogování celkově)

2013

Člověk by si byl býval myslel, že tohle už vážně bude konec, ale asi holt nejsem typ člověk, co se snadno vzdává. Dva roky jsem si na blog ani nevzpomněla a můžu říct, že mi to ani nechybělo. Jde o to, že jsem (nedávno) zjistila, že rozjet blog trvá zhruba 3 roky. Soudím jak podle sebe, tak podle ostatních. A myslím, že nejsem daleko od pravdy. Jestliže nemáte trpělivost, pravděpodobně prvních několik měsíců vašeho blogování téměř bez odezvy ostatních nezvládnete. To je asi důvod toho, proč jsem nebyla schopná po tolika letech od svého prvního založeného blogu vybudovat další blog, kde by se denně objevovaly články a ostatní by se sem rádi vraceli, aby si něco nového přečetli.

V roce 2013 se to ale mělo změnit. Několik holek, se kterými jsem díky facebooku zůstala v kontaktu i přes to, že žádná z nás už dlouho aktivně neblogovala, se rozhodlo, že společně vytvoříme projekt. Stručně řečeno šlo o to, že se všechny (jakožto elita - hahaha) vrátíme zpátky na blogy. Nápad jsem uvítala vzhledem k tomu, že jsem měla pocit, že tentokrát v tom nebudu sama. Rozhodla jsem se, že nový blog zakládat nebudu a vrátím se na laycool. Chtěla jsem mít blog čistě jen o grafice a věnovat se tvorbě designů pro ostatní blogy. Pak jsem ale zjistila, že je to sakra nevděčná práce a za nedlouho byl se vším opět konec. Tentokrát to fakt vypadalo, že už definitivní.

2015

... ale opět nebyl. Už dřív jsem si řekla, že bych se po maturitě k blogu chtěla zase vrátit, a tak jsem tady. Troufám si říct, že teď už dokonce i vím, co chci, respektive jak chci ten blog koncipovat. Že celebrity to rozhodně nejsou, že chci, aby to byla čiště moje autorská tvorba, která bude lidem něco dávat. Původně jsem chtěla jenom psát, ale pak mi došlo, že jenom psát mě asi dostatečně neuspokojuje a že bych ráda částěčně zůstala i u grafiky.
No, tak schválně!